O kouzlu čb fotografie, barevné výstavě fotografií GEO a lehce surreálný projekci Sirupu v Dejvickém divadle

Archiv

20.3.2008 10:46 | Daniel Adam

Je v tom přeci jen kus magie...

Jen pár týdnů poté, co jsem se stal tak trochu neplánovaně šťastným majitelem vysněné (polo)profesionální digitální zrcadlovky Canon 10D (no dobrá, chtěl jsem spíš Nikon D200 ale cena je cena), tak jsem v jedný z polic v mý tvůrčí knihovně našel téměř zapomenutý nevyvolaný kazetky s černobílým kinofilmovým materiálem. Jelikož vlastní temnou komoru mám už úspěšně rozpracovanou ve fázi dokončení několik let, tak jsem se rozhodl dát za pravdu mý lenosti a odnést filmy, který jsem exponoval už neznámo kdy, do profesionální laboratoře na vyvolání...

Když jsem pak o tejden později šel filmy vyzvednout, zakoušel jsem při tom docela zvláštní a v dnešní digitální době již pro mně téměř zapomenutej analogovej pocit z dřívějška - zvědavost a zároveň nejistotu z toho, jestli fotky na filmu vyšly nebo ne. O to větší bylo pak moje překvapení, když jsem zjistil, že záběry na mém oblíbeném čb materiálu (pro znalce - Ilford HP5 400, Ilford FP4 125 a Fuji Across 100) vyšly, ba co víc, že jsou velmi povedený! A tak jsem u prosvětlovacího pultu, s lupou vraženou až do oka hltal ten filmovej materiál políčko po políčku a zapřísahnul se v tom okamžiku, že začnu i navzdory tý digitální zrcadlovce fotit zase i na pravej a nefalšovanej černobílej kinofilm...Fakt!

O týden později jsem na popud Radima a Martiny z našeho Heimdallu spolu s nimi zašel na výbornou fotografickou výstavu GEO, která se koná až do konce března v pražským Obecním domě, čítající na prostoru celého jednoho sálu na 80 velkoformátových barevných fotografií. Kdo znáte časopis GEO (měsíčník na způsob National Geographic či Koktejl) tak si zhruba dokážete představit náplň a téma zmíněnějch fotografií - veskrze fascinující záběry odlehlejch přírodních krás, zvířat, lidí i moderní techniky a architektury ve společnejch kontrastech, který na velkým formátu vyniknou s celou svou vizuální a emotivní silou...

A nakonec o dalších pár dní později jsem zas na popud Terky a Michala z Heimdallu navštívil opět Dejvický divadlo, tentokráte ale trochu jinak. Nálada toho odpoledne byla sama o sobě tak trochu zvláštní (nejen kvůli naší účasti na demonstraci pro podporu Tibetu před čínskou ambasádou) a do hlediště Dejvickýho divadla jsme dorazili v zádumčivý náladě. Na programu tentokrát nebyla klasická divadelní hra, nýbrž filmová projekce záznamu divadelní hry Miroslava Krobota s názvem Sirup, kterej pořídila Česká televize krátce předtím, než přestali zmíněnou hru definitivně před několika lety hrát. Záznam, resp. hra samotná, byla skvělá (jak je v DD zvykem:-) ale už dlouho jsem nezažil tak intenzivní pocit čistýho surrealismu v praxi...

Představte si, že sedíte v hledišti Dejvickýho divadla, a sledujete filmovej záznam promítanej na malý plátno na jevišti. Záznam, kterej byl pořízenej přesně v tom samým sále, co právě sedíte Vy - včetně vršků hlav tehdejších divadelních diváků - a smějete se tomu samýmu co divadelně-filmový diváci na filmovým plátně, který sledujete jako divadelní divák v divadle, který právě vidíte na filmovým záznamu - a sledujete filmovou divadelní hru Sirup...

Asi jako když člověk sleduje televizi, ve který vidí sama sebe, jak kouká na televizi, ve který vidí sama sebe atd... jenže celý ještě trochu šílenější... a to vše bez alkoholu, trávy a jinejch drog! :-)

Zkrátka surrealismus a zároveň trocha čistý magie v životní (fotograficko-filmově-divadelní) praxi... :-)

Dan Adam