Bathory - první dojmy z nového filmu Juraje Jakubiska aneb rozhodně žádné zklamání!

Je to necelý dvě hodinky, co jsem se vrátil z veřejný předpremiéry nejdražšího československého filmu všech dob s prostým názvem Bathory...

Jakubiskova Bathory, film, na který jsem čekal víc jak rok, než byl konečně po všech průtazích uveden nakonec tento měsíc oficiálně do kin. Na festival do Karlových Varů jsem se letos zase opět nedostal, páč máme hromady práce s filmy vlastními, takže nejbližší možnost jak film shlédnout ještě před oficiální čtvrteční českou premiérou byla jedině dnešní veřejná předpremiéra v kině Lucerna.

Vzhledem k tomu, že současnou českou filmovou produkci dvakrát nemusím, překvapilo mě samotnýho, že se na Bátoryčku docela dost těším.
Nejen na film samotný z pohledu diváka, ale i ze zvědavého pohledu filmového tvůrce na to, jak se Jakubisko porval s tak rozsáhlou a komplexní látkou, kterou si tak velkolepě vytyčil jako filmař a silně výtvarně založený umělec. Co mě překvapilo ještě víc, tak to byl do posledního místa zaplněnej nově zrekonstruovanej sál Lucerny, který svým staromódním laděním tvořil takřka ideální kulisu ke stávajícímu filmu. Jen velikost plátna se nezměnila, takže pro nás v zadních řadách byla situace o něco míň praktická.
Každopádně obdivuhodně narvaný sál je v dnešní době příjemná a prvotní satisfakce snad pro jakéhokoliv tvůrce, i když je dílem spíše perfektně zmáknutého marketingu než dílem perfektně natočeného filmu...;-)

Nicméně film začíná a začíná vskutku zajímavou atmosférou a především zcela zmáknutým řemeslem na úrovní západní filmové produkce. První obavy z kritiky proklamované konvenční estetiky televizních inscenací se rozhodně nenaplnily. Tímto bod pro F.A.Brabce, Jána Duriše a jejich kameramanský tým a hudebního skladatele Jana Jiráska!

Nicméně poté příběhová struktura rázem dává tušit rozdělení na celkem tři části a tudíž i na tradičnější scénáristické manuály a postupy a po první hodině sledování filmu vyplouvají na povrch i nejvýraznější mínusy filmu - roztříštěná a trochu více zmatená příběhová linie, ve které se toho díky chaotickému střihu děje strašně moc a vy máte pocit, že na Vás někdo vysypal koš se zmačkanými papíry, popsanými jednotlivými příběhy snad všech postav na plátně, které tam snad ani neuvidíte. Takže trochu větší zmatek a tímto mínusový bod pro Jakubiska jako scénáristu a výrazně mínusový bod pro střihovou skladbu Christophera Blundena.

Po vstupu do druhé, potažmo třetí části filmu se však celkové tempo poněkud zklidňuje a přichází čas ocenit především dva ústřední charaktery - Bátoryčku a Thurza - poněvadž k těm se asi upnou sympatie a antipatie většiny diváků. U mě vede rozhodně Rodenův Thurzo, jehož slza ve finále mi připomněla emotivní výbuch srovnatelný s Červivcovou slzou ukápnutou po boku Sarumana nad armádami Železného pasu ve Dvou věžích Pána Prstenů. Společné scény Thurza a Bátoryčky, spolu s pro mě u tohoto typu filmu nečekanými snovými sekvencemi vizuálně zpracovanými rozhodně nadstandardně (byť poplatné Jakubiskovu výtvarnému stylu), a celkově vizuální zpracování filmu (kterého jsem se bál nejvíce) u mě ve finále vnesly převážně kladný dojmy, který převažovaly nad těmi zápornými.

Celkově i přes mnohé chyby a drobné úlety (scénář, dialogy, střih, zvuk, bitevní scény) jeden velký bod pro Jakubiska jako režiséra, že tohle v českých podmínkách, naplněných závistí (jak filmových kritiků tak i bohužel některých českých filmařů) z případného úspěchu, dokázal a z pohledu evropského diváka, nezatíženého malými českými předsudky a znalostí většiny českých herců, vytvořil výtvarně osobitou historickou fresku, jejíž komplexnost vyjde najevo pro mnohé její kritiky až časem...

Gratuluju!

Dan Adam

PS: na Bathory si zajdu určitě ještě jednou, tentokráte na originální anglickou verzi. Česká verze má i přes snahu o co nejkvalitnější dabing značné rezervy, které prostě občas nejdou přeslechnout a ubírají na atmosféře celého filmu.

PS2: příští měsíc očekávejte oficiální filmařskou recenzi na Bátoryčku i na domovských stránkách Heimdall Films!